Vážení rodiče žáků druhého, třetího a čtvrtého ročníku,

období zvykání si na poprázdninový režim máme zdárně za sebou. Podzim nás překvapil poměrně nízkými teplotami hned ve svém počátku, a my učitelé máme pocit, že nízké teploty u některých žáků způsobily zamrznutí čtenářských schopností. Všichni vyučující se podepisujeme pod skutečnost, že děti čtou málo, případně nečtou vůbec. Nelze se spoléhat na to, že škola tento problém dlouhodobě vyřeší. My jako pedagogové můžeme děti motivovat, směrovat, podporovat, ukazovat, přikazovat, úkolovat, ale hlavním motorem jste vy rodiče. Není od věci uvědomit si, že kvalita čtení jde ruku v ruce s porozuměním čtenému textu. S texty, jež je vaše dítě nuceno číst, se od druhé třídy roztrhl pytel. Žák, který úspěšně absolvoval první ročník, na vysvědčení z českého jazyka neměl horší známku než trojku, je automaticky brán učitelem jako dobrý čtenář. Dobrý čtenář si umí přečíst zadání ke cvičení. Pochopí, co má se cvičením provést. Umí si přečíst slovní úlohu, ve které pozná otázku, problém k řešení. Umí si přečíst text v učebnici prvouky a v krátkosti říct vlastními slovy, o čem text pojednává. Druháci samozřejmě potřebují větší dopomoc při práci s textem včetně návodného prvního kroku. Třeťáci a čtvrťáci už ale musí v tomto směru pracovat samostatně. To, že děti při čtení zadrhávají, koktají a po přečtení třech řádků vlastně ani netuší, o čem četly, se zákonitě promítá napříč předměty, především prvoukou, vlastivědou, přírodovědou a matematikou. Zde vidíme nejproblematičtější učivo o slovních úlohách. Ruku na srdce, o čem je život? Máte-li si spočítat, na kolik vás vyjdou obklady do koupelny, rozhodně nedostanete předpřipravený příklad k prostému vyřešení, k čemuž všichni použijeme kalkulačku. Musíte shromáždit množství údajů, se kterými pracujete, sestavujete vlastně slovní úlohu složenou z menších úloh dílčích a snažíte se najít řešení. Totéž nacházejí žáci v učebnicích matematiky přiměřeně svému věku. Zlobit se na učitele, že zadávají žákům nesmyslné úlohy, je krátkozraké a do určité míry alibistické. Nevyřešit úlohu, protože ji neumím přečíst, a schovám tuto svoji neschopnost za větu: „JÁ TOMU NEROZUMÍM!“, je totéž, jako kdybychom řekli: „Neumím dobře číst, čtenému nerozumím a hotovo, starejte se!“

My učitelé se, věřte či nevěřte, staráme hodně. Bohužel ale nemůžeme celé dopoledne vyučovat pouze čtení, protože děti musíme učit i jiným předmětům. Proto bychom vás rádi, stejně jako minulý školní rok, znovu požádali o spolupráci. Veďte své děti ke hlasitému i tichému čtení, směrujte je ke knížkám namísto k počítačům a tabletům, předkládejte jim texty o všem, co je baví a zajímá, hovořte s nimi o příbězích, které jste v jejich věku četli vy sami. Vy především jste vašim dětem vzorem, vy máte vliv na jejich způsob trávení volného času a především vy jste zodpovědní za to, zda vaše dítě každý den 20 minut nahlas doma čte či nikoliv. Věřte nám, že již po týdnu pravidelného každodenního hlasitého domácího čtení dítě získá sebejistotu, chuť do práce, nebojí se cvičení v učebnici, protože, světe div se, ho umí přečíst, v žákovské knížce se namísto kulatých známek objevují biče a slovní zásoba rostě přímo závratným tempem.

Jako zkušení pedagogové si schováváme sešity svých žáků, které nám tak nějak zůstanou v šuplíku a které už nikdo nechce. S nostalgií je občas otevřeme a vzpomínáme na dobu, kdy třeťáci napsali ve škole v prosinci slohové cvičení na téma „Moje nejkrásnější Vánoce“ s naprostým přehledem ve třiceti minutách, deseti větách i souvětích, které měly hlavu a patu, sice s pravopisnými chybami přímo úměrně probranému učivu, ale napsali to všichni, psali s chutí, uměli po sobě text přečíst a všem to připadalo normální, přirozené, běžné jako sám život.

Kolektiv pedagogů ZŠ Slatiny